11.-13. června se konal již 2.ročník Víkendu s Nordickou chůzí v Krkonoších, tentokrát v Harrachově s průvodkyní paní Simonou Dolejší. Ve stejném prostředí a pod vedením stejné průvodkyně se bude konat i Týden s Nordickou chůzí v Krkonoších a to ve dnech 10.7.-17.7.  Dobrou zprávou pro ty, kdo nemají  ještě naplánovanou dovolenou může být, že ještě dvě místa jsou volná.

Následuje Víkend Nordické chůze v Krkonoších očima účastnice paní Heleny Peckové:

Naše parta nordické chůze  z Jižního Města  vyrazila do Harrachova, kde jsme měli domluvené ubytování v pensionu Simona u paní Dolejší na Sachrově kopci. S sebou jsme měli mít nordické hole a dobrou náladu. Obojí jsme splnili a nadšeně vyrazili. Bylo nás 8 z party od dr. Maškové-Švejdové a manželé Švecovi, kteří s námi byli již  loni ve Špindlerově Mlýně.

Přijeli jsme po skupinkách, šťastně našli paní Dolejší, která nás provedla pensionem a po ubytování  jsme vyrazili na průzkum okolí. Bylo vedro, takže doporučená trasa k Mumlavským vodopádům byla jednohlasně schválena. Než jsme k nim ale dorazili, musela Rut vyřešit problém s hůlkou, která nešla povolit a tím  správně  nastavit. Ač jsme se snažily sebevíc, naše ženská síla na to nestačila a tak pomohly zapůjčené kleště. To už ale dorazila 2. část naší party a už nám nic nebránilo, abychom vesele  šlapali k vytčenému cíli. Konečně  jsme  s úžasem sledovali kaskády bílé vody Mumlavského vodopádu. Čistá voda padala na kameny a hnala se svým korytem, rušíce ticho šumících stromů. Obrovské balvany sváděly k odpočinku a voda k osvěžení a tak jsme toho využili.

Další naše zastavení bylo u malebného rybníčku obklopeného lesem. Jmenuje se Huťský, říká  se mu též Černý. Voda odtud byla svedena do sklárny a kdysi byl obklopen těsně lesy. Jak tady bylo krásně!

Než jsme se dostali zpět na Sachrův kopec, prošli jsme Anenským údolím, ochutnali  místní pivo i specialitu - chleba se sádlem a cibulí, obdivovali jsme hrozny bílého i fialového bezu. Mé pozornosti neušly ani květy tulipánů, kvetoucí rododendrony a azalky, úžasně posekané trávníky, skalničky, květináče se surfíniemi a fialově kvetoucí kostival,který je dobrý na zlomené kosti i bolavé klouby. Sluníčko zapadalo za Čerťák a ozařovalo skokanský můstek, když nám paní Dolejší prozradila plán naší  společné cesty na zítřek a  vysvětlila nám rozdíly mezi nordickou a trekovou chůzí.  Seděli jsme  u ní na zahrádce, proti nám byla Čertova hora, nazývaná Čerťák. Byl krásný, teplý večer.

Druhý den, po vydatné snídani, kterou nám paní Simona připravila, jsme se ještě s její kamarádkou Věrou vydali na cestu. Sešli jsme do Harrachova a nechali se lanovkou vyvézt na Čertovu horu, vysokou 1020 m. Ve Studenově, na malé loučce, bylo cvičení, kterého se ujala Klára. Po protažení a prodýchání jsme pokračovali na Ručičky. Sluníčko připalovalo, tak jsme se alespoň na chvilku schovali pod stříšku odpočívadla a posilnili se před stoupákem  na Dvoračky. Tam směřovalo úplné procesí. Chata Štumpovka byla obležena davy hladovějících turistů. Usadili jsme se na lavičce a čekali na obsluhu. V krátké době jsme si již objednávali a než nám jídlo přinesli, fotili jsme nádherné scenérie. Konečně  před námi stálo kerkonošské kyselo. Ani Hanče by Trautenberkovi neuvařila lepší. Bylo akorát tak kyselé a hub zde bylo zrovna tak akorát. K tomu se podávala domácí pletená houska. Nadejchaná poezie, prostě to nemělo chybu. Když číšníci nosili domácí jídla, strávníci za obrovskými porcemi nebyli ani vidět. Tak například takové domácí borůvkové knedlíky se šlehačkou. Nás ale čekala daleká cesta a ne siesta po vydatném jídle.

Zadní Plech se nachází mezi Lysou horou a Plešivcem. Tudy pokračovala naše cesta na Krakonošovu snídani. Je stejně vysoká, jako Čertova. Zde tekla horská bystřina, která se stala místem našeho otužování a odpočinku.

Po delší cestě jsme se na krátký odpočinek  zastavili  v hospůdce Soutok, která se jmenuje podle soutoku Mumlavy a Ryzího potoka. Docela unaveni jsme  na lavičce  sledovali počasí . Zvedal se vítr, obloha věštila déšť a tak jsme šli dál. Po běžeckých tratích vedle Mumlavy a Anenským údolím jsme se před 20. hodinou vrátili domů. Ještě měla být grilovačka vuřtů na zahradě, ale nebyla. Krakonoš zaléval svoji zahrádku po parném dni a voda nastříkala až k nám. Opečené buřty ale přeci byly. Pomohla pánev a Helča s Mirkou, které se postaraly o voňavou pochoutku. Pojedlo se, popilo se, poklábosilo a hurá spát. Ač jsem byla pěkně unavená, spánek nepřicházel.

V neděli ráno po snídani  jsme si sbalili věci  a po rozcvičce s Klárou jsme frčeli auty přes Horní Polubí na parkoviště Pod Bukovcem. Naše cesta vedla přes Malou Jizerskou louku. Jak tam bylo nádherně. Úžasné chaloupky byly roztroušené  po krajině. Kolem potůčku se modraly pomněnky, na louce kvetly slzičky, blatouchy a kdo ví, co ještě. Kolem bývalé školy, dnes muzea, jsme šli  naučnou stezkou kolem Safírového potoka na rašeliniště. Tam se choulily bílé kytičky suchopýru.Trasa pak pokračovala kolem Hnojného domu po panelové cestě, dále pak kolem Jizerky. Nádherná scenérie se před námi objevila na soutoku Jizerky a Jizery.  Proti včerejšku nebylo takové vedro, sluníčko svítilo a všude byl božský klid. Přešli jsme most po polském území došli na turistickou chatu Orle. I zde jsme se občerstvili místním pivem a polévkou. Mezi zelení, kolem studánky i Jizery jsme se vrátili na parkoviště Pod Bukovcem a zde  jsme se rozloučili s naší průvodkyní a majitelkou pensionu paní Simonou a vydali se na cestu domů. Než mě, Kláru a Mirku Rut odvezla do Prahy, využily jsme nabídky chaty Kakrda. Daly jsme si  poslední kávičku a borůvkový koláč se šlehačkou, pohledem pohladily  konvalinky a petrklíče, které kvetly pod stromem na parkovišti a rozloučily se tak s krásným krajem.

Škoda, že víkend končí. Bylo to tak krásné! Bezva parta, bezva počasí, bezva místa, kde jsme hůlkovali. Už teď se těšíme na další výlety. /HelP