Prosinec je měsíc intenzivních prožitků,
těch přicházejících zvenku,
které vnímáme všemi smysly,
i těch našich vnitřních – vzpomínek.

Ano voní vanilkové rohlíčky, ale voní i stromeček na balkoně a jak se rozvoní až vstoupí do pokoje, a když stromeček necháme u nás do ledna, tak nás odmění vůní suchého jehličí. A jak voní vánoční čaj s rumem a třeba i naše ruce, když jsme dokuchali kapra. A vůně vánočky, tedy celého procesu tvorby vánočky, kdy nejprve voní mouka a jinak kynuté těsto a do toho vůně spařených hrozinek, a nakonec vůně vánočky, když se vyndává z trouby.

K vánocům patří i zvuky, koledy zpívané rodinou pod stromkem, rupání sněhu, který se boří pod nohami, pro mě i maminčin nádherný alt, když zpívala v kostele Narodil se Kristus Pán.

Vánoce jsou pastvou pro oči – vyzdobené ulice a nakonec stromeček nastrojený doma v pokoji. A na naše chuťové buňky čeká ta pravá hostina. Snad každý štědrý večer jsme si doma říkali, že nikdy kapr a salát nechutná tak jako o vánocích.

Vánoce jsou krásné svátky pro všechny, kdo otevřou své smysly. Ano i pro lidi, kteří budou o svátcích sami. Prožila jsem dvoje vánoce, kdy jsem byla sama, a i na ně vzpomínám kladně.

A tak časopis o pohybu Cesta přeje všem svým přispěvovatelům a čtenářům bohaté vánoce na zážitky. A rok 2010 – prožitý ve zdraví, v pohodě, v toleranci a v lásce.