Společnost mi stále více připomíná velkou třídu plnou puberťáků. Plno lidí všude kolem se svou kůží na trh nepůjde. Běda, když někdo vyniká, je pro plno lidí nutné stáhnout ho dolu, vysmát se mu, šikanovat ho. Co jiného je bulvár, čím jiným se taky dají vyhrát volby.

Výrok Franze Kafky: „Dobří kráčejí vyrovnaným krokem, ostatní aniž o nich vědí, tančí kolem nich dobové tance“, nejspíš bude aktuální po věky věků. Naštěstí tady Ti dobří, schopní a odvážní jsou a příliš se neohlíží co o nich malomyslní vykládají. A mají jedno společné, mají odvahu jít si svou cenou, aniž by ji revidovali dle názoru společnosti.

Ale vraťme se k pohybu. Kdo je pro mě příkladem v poslední době?

Určitě Josef Váňa se svým šestým vítězstvím Velké Pardubické ve svých 57 letech. Po té co po kontuzi hrudníku se sériovou frakturou žeber musel být resuscitován, po té co měl zlomené snad všechny kosti v těle, po té co celý život na sobě velmi tvrdě pracoval, trénoval. A taky za to, že je to slušný člověk, který rozumí duši koně. Druhou říjnovou neděli se u nás otvíralo víno a připíjeli jsme na vítězství pana Váňi a jeho koně Tiumena.

Velkou radost mi udělalo video s paní Michelle Obalovou, na kterém předváděla školní mládeži točení obručí, skákání, překážkový běh. V jejím pohybu byla krása, ladnost a hlavně radost. Snad zažehla plamínek nadšení jak mezi dětmi, tak i u jejich učitelek. Paní Michello dík, moc Vám fandím.

A dále mě napadá sportovní výkony dvou politiků. Byla mi sympatická volební kampaň na kole, i návrat z Himálají aniž bylo dosaženo vrcholu. V životě se neměří jen dosaženými vrcholy, ale i ohledem na zemřelého kamaráda. Takže ukončení eseje je přeci jen dušičkové.