Září patří k mým oblíbeným měsícům, a to asi proto, že je to měsíc voňavý. Příroda krásně intenzivně voní zralým ovocem a suchým senem a doma to často vonělo švestkovými knedlíky.  A pro ty knedlíky jsem ráda, že jsem se narodila v Čechách.

Září je měsíc návratu do školy, a i přesto, že jsem byla pro školní lavici asi až příliš velká individualistka, tak moje maminka uměla to tak krásně zařídit, že jsem se v září vždycky již do školy strašně moc těšila. Pamatuji si jak voněly učebnice, a že vždycky jsem se hned první den dívala na jejich konec, co všechno se za ten rok naučím. V té době bylo přirozené během školního roku na ten konec učebnic skutečně dojít. To až teďka se mi hromadí učebnice jazyků, kde jsem skončila po několika listech, odborné knihy, které někdy dočtu, časopisy….

A tak se zářím si dávám jeden soukromý závazek, třídit a třídit informace a neposlouchat prázdná slova a hlavně negativismy v televizi, nečíst je na internetu, v novinách, třeba se pak dostanu v těch mých odložených učebnicích o několik kapitol dál.