Dnes má svátek Josef a to je neklamné znamení příchodu jara. Vzpomněla jsem na svého dědečka, který říkával, že na Josefa už pásli housata bosi. Nejsme tak otužilí, ale pár odvážlivců už dnes do práce vyrazilo v kraťasech. Také naše kočka Vendulka už začala se „svlékáním“ svého kožichu. Chumáčky srsti trousí kolem sebe a neustále se čistí. Teď zasedla na svoji deku na židli vedle mne a sleduje černé klapky klávesnice a monitor. Člověk by úplně věřil, že čte, co píši. Chvílemi mi strká hlavičkou do ruky, možná bych měla psát o ptáčcích, které jí náramně venku zajímají. Chvíli ještě do mě strká hlavičkou a pak se konečně stočí do klubíčka a já můžu psát.

Byl to dnes zas krásný den! Nebylo sice tak teplo, jako o víkendu, ale sluníčko má již  přímo zázračnou moc. Vytáhlo i naší kamarádku Rut, která po delší době s námi vyrazila na vycházku. Také mezi nás dnes přišly dvě nové paní, ale u milíčovských kopců to vzdaly s tím, že budou trénovat na další setkání. To jsem však ale trochu předběhla. Dnešní naše  hůlkování jsme totiž  začaly na hřišti pro seniory.  Vedle nově zbudovaného hřiště na fotbal je i hřiště s přístroji na cvičení v přírodě. Něco takového jsme loni objevily v Podolí. Tady jsme také vyzkoušely naše síly a rozhýbaly jsme se a i trochu zapotily. Je to moc prima a nutno pochválit JM, že se konečně něco rozumného udělalo pro lidi. Jednotlivé posilovací stroje jsou  opatřeny  obrázky  a popisy k čemu a jak slouží a jsou  umístěny na hřišti s měkkým povrchem, místem pro odpočinek i svačinku a dokonce i se 2 stoly na stolní tenis. Mohly bychom si někdy dát pinčes, než půjdeme zkoumat přírodu na Jižním Městě, stačí si jen vzít síťku a pálky s míčkem.

Do jarní přírody jsme vyrazily kolem nově zkolaudovaných domů Milíčovského háje – jih. Je to nový  projekt, kde I. etapa byla zkolaudována koncem roku 2011. Domy mají šedou a šedobílou fasádu a doplňky jsou v červené barvě. Odtud je pak opravdu jen skok do přírody. Na nové domy navazuje totiž přírodní památka Milíčovský les a rybníky. A tak jsme šly zkoumat přírodu zalitou sluníčkem. Objevil se první kopeček a první rozhled do kraje a další kopeček. Trochu jsme se zapotily a už byl sráz dolů. Opatrně jsme s hůlkami sešly dolů a zas vylezly do kopce nahoru a pro velký úspěch toto ještě zopakovaly. Pohled kazily paneláky, které se tak tísnily na sebe, že měl člověk pocit, že se tam nedá ani dýchat. Jak to tu dřív muselo být prima!  Kolem malého jezírka, které bylo ukryto mezi stromy jsme se konečně dostaly k Milíčovskému rybníku. Voda byla špinavá, ale hladina se leskla a stříbrné vlnky se kolébaly a vítr si s nimi pohrával. Tu se objevila úžasně bílá labuť. Jak padlý sníh bylo její peří. Vznešená a krásná si plula  osamocená rybníkem. Hledaly jsme jejího druha, ale marně. Kolem byla stará uschlá tráva, uschlé pruty. Nebude to dlouho trvat a vše oblékne zelený šat a začne zázrak. Zázrak zrození. Každý rok obdivuji tu úžasnou přeměnu, kdy se příroda probudí a všude raší nový život. Objevují se první květy, tráva, první lístečky. Vzduch je prosycen vůní země i květů.

Zatím jsme jen sledovaly odkvétající  jívy, probouzející  se stromy. Ještě jsme zabočily k malé farmě, která byla nedaleko. Místo, které bývá  námi také často navštěvováno. Zde pobíhaly ovce i berani, kozy, pěkné vypasené prasátko, slepice a na kopečku mudroval krocan. Mával svým peřím a zřejmě měl nějaký „proslov‘  k ostatním zvířátkům. O kousek dál nás čekal ještě malý rezavý poník  a paní s proutkem v ruce a stádem ovcí a koz. Měla  s sebou ještě 2 malé děti. Vůbec se nebála, že se jí nějaké zvíře zatoulá,  zvířátka asi věděla, že jí nesmí utéci. Jak ty ovce šly poslušně vedle své velitelky. Mezi nimi byla malinká ovečka, jak z pohádky. Mít tak zvoneček na krku, tak uvěřím, že je kouzelná.

Ušly jsme jen pár kroků a  už  nás ale přivítala Červená škola a barevné paneláky. Zavřely jsme pomyslnou petlici za dnešní procházkou a vrátily se do reality dnešního dne.          HelP