Hůlkování z 16.ledna 2012 - kolem Hostivařské přehrady Tisk
Pohyb
Napsal uživatel Helena Pecková   
Pondělí, 30 Leden 2012 09:01

Je skoro 23 hod., když zasedám k počítači, který mě hned po přihlášení vítá. A já si uvědomuji, jak je to milé. V kuchyni je teploučko, hraje  rádio a kočka Vendulka spí stočená do klubíčka. Dělá, že tu není. Bojí se, abych jí nedala do jejího pelíšku na schodiště, kde je pěkná zima.Tak mi bude dělat společnost po dobu psaní. Mám, ráda tuto noční dobu, všude je ticho a  moje myšlenky plují uplynulým dnem. Už je 16. v tomto roce, docela to letí.

Dnešní den je první chladnější den paní Zimy. Dosud to vypadalo spíš, že je jaro. Ale dnes  v noci mrzlo,  přes den tu a tam poletoval sníh a  po ulicích Jižního Města se proháněl  ledový vítr. Na našem stanovišti se nás v 5 sešlo 5- Mirka, Jíťa, Mařenka, Eva a já . Abychom byly chráněny před větrem, přijaly jsme návrh  Mařenky a první hůlkování v tomto roce zahájily cestou  na přehradu. Je to hezká procházka na čerstvém vzduchu, stranou od civilizace. Tentokrát jsme však změnily trochu trasu a prošly mezi paneláky, pak domky až k hrázi. Cesty kolem přehrady jsou lemovány stromy a ty nám poskytly ochranu proti větru.  Hladina vody se matně leskla, byl na ní led. Světla na hrázi svítila jak korálky.  Tentokrát jsme ani nesvítily čelovkami. Oči si rychle přivykly na šero, v dáli pak  svítila světla  Jížáku.  Kráčely jsme ztichlou krajinou. V zátočině se objevil potůček Botič. Bylo slyšet jak rychle plyne dál. Rozhlédly jsme se.  Plocha přehrady byla celá zamrzlá, jen potůček běžel dál. Místy z ledu vystupovaly pařezy, které ani  za léta, kdy byly zatopeny, neshnily. Potkaly jsme několik nadšenců, kteří se vyběhli proběhnout do přírody.  Jak pohled na trasu, kterou jsme již tolikrát prošly, byl zase jiný. Vesele jsme klábosily a vyšlapovaly si ,  až nás cesta zavedla na zastávku  do Petrovic. To se ale dalo do chumelenice. Chuchvalce sněhu poletovaly a pak se snášely na zem. To už ale přijel náš autobus a unášel nás do našich domovů. Měly jsme červené tváře a dobrý pocit, že jsme udělaly něco pro sebe.

V rádiu hrají  Japonečku. Vendulka se slastně protáhla a už zase spokojeně  chrupe dál, tak jí půjdu následovat.     HelP