Hadi to mají blbé, hodně lidí se jich bojí nebo se jich štítí. Moje kamarádka bledne, když zahlédne pohyb ocásku v trávě, ale jakmile zjistí, že je to ještěrka, je schopná jí vzít do ruky a dát jí pusu. Ptala jsem se jí, jak je to možné, vždyť jediný rozdíl, tedy optický, jsou ty nožičky… No právě, řekla, když to nemá nohy, je to podezřelé.

Hadi, stejně jako leváci, jsou zatracováni církví. Had svedl v ráji ženu a to se nezapomíná; kdyby ho nebylo, mohli Adam s Evou žít na nebesích ještě dneska, jenže kdepak by byli asi ostatní lidé? Jestlipak by Bůh řekl – milujte se a množte se – kdyby zůstali v ráji… asi ne. Tak bychom měli hadům poděkovat, protože jejich předek nám prokázal neocenitelnou službu.

A s těmi leváky se to má tak, že původně byli lidé praváci anebo leváci zhruba 50 na 50, teprve když se lidstvo od církve dozvědělo, že levá ruka je od ďábla, pravá od Boha, zatratili leváky-krchňáky, nikdo se s nimi neženil a nevdával a tak byli po pár stoletích v menšině. Jenže my, leváci, se nedáme a, jak jste si jistě všimli, už je nás zase hodně.

Ale zpátky k hadům. Jsou to neobyčejně variabilní tvorové. Existují ve všech velikostech – obrovskou anakondou počínaje a mrňavým hádkem z Barbadosu, který je tenký jako špageta a měří pouhých 10cm, konče.

Každý had se umí plazit, někteří plavou a jiní dokonce létají… no, spíše plánovitě padají se stromu na strom. Styl plazení má každý ze 3100 druhů hadů zcela specifický a já se domnívám, že naprosto ojedinělý pohyb zmije písečné, která se dotýká rozžhaveného písku jen opravdu malým kouskem těla, je báječný. V prachu zanechává stopy v podobě písmene S a vpřed se pohybuje vlastně bokem. Je to nádherně vygenerovaný styl, aby to nepálilo do citlivého a málo opancéřovaného břicha… skvělé.
Další pohyb, který fakt stojí za to, je vztyčení a roztažení kápě kobry. Také se jí říká brejlovec, podle obrysu skřipce na krku. Výhružný postoj s charakteristickým sykotem doplněný o kápi zvětšeným krkem nenechá nikoho na pochybách, že to had myslí vážně. Tím zažene vetřelce a nemusí přejít do útoku. O kobrách je známo, že jsou to velmi inteligentní a v podstatě přátelská stvoření, která v Indii zastávají funkci hlídacích psů. Do domu pustí jen rodinné příslušníky a v některých oblastech prý brejlovcům svěřují na hlídání i malé děti.

Užovky nádherně plavou. Elegantně se vlní vodou se zvednutou hlavičkou a nechávají za sebou na hladině dvě čáry v podobě velkého V. Dokážou se i potopit, pokud se proti nim s cákáním a křikem hrne člověk nebo pes. Proplavou okolo narušitele a vylezou nenápadně na břeh mezi rákosím nebo kořeny vrby.

Pohyb hada je atraktivní, někdy zlověstný, ale vždycky obdivuhodný. Lesklé smyčky hadího těla nehlučně kloužou v trávě nebo po rozpálené kamenné suti, lehce pozvednutá hlava pozoruje okolí černýma očima a rozeklaný jazyk nabírá vzorky vzduchu a s ním i pachy, které by mohly hada dovést ke kořisti.

Příroda si nechala na hadech záležet a když potlačíte strach a nechuť k jejich pružnému tělu a dokážete hady bez předsudků pozorovat, zjistíte, jak je jejich pohyb naprosto dokonalý.