Jednoho dne moje vždy trochu spirituálně založená maminka zašla k jedné paní, která se zabývala výkladem karet. Po návratu mi nadšeně vyprávěla, co všechno se dověděla. Že se ptala i na mě a paní jí sdělila velmi milé informace. Maminka si mnula ruce, jak karty její drahé dceři přejí. Že ji čeká úspěšná kariéra a bohatství. Ptala se i na to, kdy z ní udělám babičku. Kartářka odvětila, že s dítětem si počkám, že mě nejdříve čeká úspěšná kariéra. Asi za měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. „Pane jo,“ pomyslela jsem si. „V prváku na vejšce… To byla teda krátká kariéra!“

Dlouho jsem ignorovala všechny signály, kterými mi moje tělo dávalo najevo, že jsem těhotná. Jakmile jsem procházela okolo spolužáků, postávájících před fakultou s cigaretou v ruce, zvedal se mi žaludek. Když jsem čichla k alkoholu a pocítila zápach lihu, udělalo se mi na zvracení. Ranní nevolnosti jsem neměla, ale asi 14 dní v kuse jsem měla průjem. To jsem ale připsala stresu ze zkoušek. Prsa jsem měla vždycky větší, ale stále častěji jsem poslouchala komplimenty na svoje poprsí. Když už mi začlo být trochu divné, že si mě kvůli mým prsům stále někdo všímá a nějak je komentuje, svěřila jsem se svojí spolužačce. Ta se na mě zkoumavě zadívala a  zaměřila zrak na můj hrudník. Potom mě obešla do půlkruhu a znovu si mě zrakem přeměřila a pak prohlásila: „Ty máš ale fakt hrozný melouny!“ Vtom jsem si teprve uvědomila, že mi je moje podprsenka opravdu velmi těsná a vybavila jsem si, jak jsem se dnešní ráno nemohla nasoukat do svého trička. „No jo,“ povídám kamarádce zamyšleně. „Máš pravdu, jsou asi trochu větší, než bejvaly. Ale to bude určitě těma měsíčkama, už bych je měla každým dnem dostat.“ „A jak dlouho jsi je už neměla?“ opáčila otázkou. Marně jsem si kousla nehty a vzpomínala, kdy jsem měla menstruaci naposled. Nemohla jsem na to přjít, ale jistě jsem věděla, že už je to až přespříliš dlouho. Těhotenský test jsem si koupila ještě ten den a dalšího rána, byla to sobota, jsem si ho udělala.

Když se na papírku začla ukazovat druhá čárka, myslela jsem, že omdlím. To však nebylo nic proti tomu,  jak se na tu novinku tvářil můj přítel. Zorničky se mu zúžily, nosní dírky rozšířily, pohled mu zesklovatěl a schopnost řeči zmizela. V obličeji zbledl, zmodral a zezelenal a já si pomyslela, že jediné, co může následovat je exitus. A tak jsme zjistili, že z nás budou rodiče.

Těhotenství se mi líbilo. Z počátku to byl zvláštní pocit, když jsem si uvědomila, že mi v břiše roste něco živého, jako bych hostila nějakého cizopasníka, ale jak miminko rostlo a já začla cítit jeho pohyby, moje pocity byly stále příjemnější. Když jsem pocítila první kopnutí, připadala jsem si jako nejdůležitější člověk na světě. A nejšťastnější. Četla jsem si tehdy nějakou knihu a ležela při tom na posteli. Na chvíli jsem si odložila knihu na kulaté břicho a v tom se to stalo. Ucítila jsem zevnitř kopanec a byla to taková rána, až kniha na mém břiše nadskočila! A pak už jsem se jenom těšila a byla zvědavá, jak bude naše dítě vypadat, jaký bude mít hlas, komu bude víc podobné a jaká maminka se ze mě stane.

Na svět se Anežce moc nechtělo. Když už jsem jí týden přenášela, dělali jsme si s přítelem legraci, že ji porodíme rovnou až do první třídy. Po devíti dnech mě ale můj doktor poslal do porodnice a ať se prý bez miminka domů nevracím. A tak jsme na tom zapracovali, já se fakt snažila, a najednou tu byla. To nejkrásnější miminko na světě. Blonďaté vlásky, jako andílek, veliká modrá kukadla, která ještě nic neviděla... Takový malý růžový svíjející se červíček to byl. Takové malé nic a kolik radosti to nadělalo.

Dnes je moje culíkatá blondýnka již malá slečna. Nepřestává mě udivovat svými nápady a názory a já si každý den užívám našeho vyjímečného vztahu a stále se od ní učím životním lekcím. Prošly jsme si spolu nejrůznějšími situacemi. Těmi nejšťastnějšími, jako byly například první krůčky nebo první slůvka i těmi smutnými, jako loučení první den ve školce. Okamžiky, kdy jsme se za břicha popadaly, ale i dramatickými chvílemi, ve kterých jsem se o Anežku moc bála. Příroda tomu chtěla, aby se pro mě stala tím nejdůležitějším, co na světě mám, abych se o ni starala, chránila ji, naslouchala jí a učila jí o životě, který znám, abych jí dala to nejlepší, čeho jsem schopna.