Paní A.J.Nyklová je moudrá žena, která odjela sama ve svých 72 letech na Nový Zéland, kde pobyla 3 měsíce. Tento čas plně využila poznáváním přírody i kultury N. Z. Současně poznávala lidi, s kterými se cestou setkala, místní i turisty a za svůj životní příběh byla obdarovávána jejich životními příběhy. Po celou cestu pí Nyklová zůstala sama sebou, ženou odvážnou, která plně si užívá všechny chvíle života, Ženou bez předsudků a velkorysou k okolí.

Pane Svobodo, děkuji Vám za Váš článek „Kopce, koření cyklistiky“ z 30.dubna, kterým jste obohatil náš časopis Cesta.  Vaši knihu "Toulám se dál" jsem přečetla jedním dechem a dovolte mi, abych Vám vyjádřila můj velký obdiv. Cyklistika  se Vám stala ne jenom osudem, ale u Vás dostává další smysl. Trénujete, jezdíte, stoupáte „na bednu“ – jak skromně nazýváte stupně vítězů. Vyhráváte nad kilometry, dalšími závodníky, ale i nad roky, které přibývají. A mimo toho při svých cestách na kole za poznáním po Čechách, po Evropě na sever, západ i jih, ale i na dálkových cestách na Ukrajinu, do Tunisu a na Island máte oči otevřené a vnímáte s pochopením a úctou i své okolí. A také se mi líbí, že každý Váš dálkový výlet má i další smysl, například poznání míst, kde žili Vaši oblíbení hudebníci.Dovolte mi tedy několik otázek:

Počáteční nadšení: Jednoho prázdninového dne na festivalu, který pořádá Občanské sdružení Zebín v Jičíně měl přednášku sympatický člověk, MUDr. Susa. Povídal o svém putování do města Santiaga. Nadchnul mně nejen svými zážitky, ale i vtipem a opravdovostí, se kterou vyprávěl. V první řadě seděla i žena pana doktora, která s ním ušla jednu z etap - putoval z Prahy. Pouť jako taková má mnoho rozměrů. Kulturně- historický, náboženský a duchovní,  je to prostor  pro obdivování přírodních krás a poznávání cizí krajiny a pro radost z pohybu.  Prostor pro setkávání se s lidmi, se sebou samým. Je to dobrá příležitost jak poznat člověka se kterým máme touhu ujít i delší cestu… tu životní.