Motto –Vystavování je hra. Vystavovatel předstírá, že má nejkrásnějšího psa na světě a posuzovatel se občas tváří, že tomu věří…Kdo to nezkusil nepochopí, co nutí dospělé lidi vstávat ve tři ráno a hnát se přes půl republiky aby se dozvěděli, co si o jejich psu myslí úplně cizí člověk. Zpátky jedeme většinou rozhořčení na nejvyšší míru, protože ten hlupák rozhodčí vůbec nepochopil, jaký skvost jsme mu předvedli. Přísaháme, že se už nikdy na žádnou výstavu nepřihlásíme… No a za pár týdnů se to celé opakuje.

Přišli mě navštívit majitelé mého odchovu – malé psí holčičky. Posadili jsme se na zahradu, povídali jsme si, jak jde život a pak mi ukázali, co všechno Duchess umí. Bylo toho hodně, od podávání tlapky až k téměř neuvěřitelně dokonalé chůzi u nohy bez vodítka. Je to fenka chytrá a páníčkové se jí hodně věnují.

Lago di Garda? Tam už byl přece skoro každý… To jsem si pomyslela,když jsem pročítala katalog cestovní kanceláře. Někteří známí tam jezdili opakovaně – se surfem, pohorkami i materiálem na lezení po skalách. A tak jsem si objednala, společně se svou partou, zájezd vysokohorské turistiky k jezeru Garda. Moje zážitky překonaly očekávání ! Teď, dva dny po příjezdu, se pořád nemohu doma „usadit“. Stále na něco vzpomínám. I když byl zájezd krátký, tolik jsme toho poznali a viděli! Všem se nám chtělo prodloužit si pobyt alespoň o den, dva, tři…