Dnes má svátek Josef a to je neklamné znamení příchodu jara. Vzpomněla jsem na svého dědečka, který říkával, že na Josefa už pásli housata bosi. Nejsme tak otužilí, ale pár odvážlivců už dnes do práce vyrazilo v kraťasech. Také naše kočka Vendulka už začala se „svlékáním“ svého kožichu. Chumáčky srsti trousí kolem sebe a neustále se čistí. Teď zasedla na svoji deku na židli vedle mne a sleduje černé klapky klávesnice a monitor. Člověk by úplně věřil, že čte, co píši. Chvílemi mi strká hlavičkou do ruky, možná bych měla psát o ptáčcích, které jí náramně venku zajímají. Chvíli ještě do mě strká hlavičkou a pak se konečně stočí do klubíčka a já můžu psát.

Je skoro 23 hod., když zasedám k počítači, který mě hned po přihlášení vítá. A já si uvědomuji, jak je to milé. V kuchyni je teploučko, hraje  rádio a kočka Vendulka spí stočená do klubíčka. Dělá, že tu není. Bojí se, abych jí nedala do jejího pelíšku na schodiště, kde je pěkná zima.Tak mi bude dělat společnost po dobu psaní. Mám, ráda tuto noční dobu, všude je ticho a  moje myšlenky plují uplynulým dnem. Už je 16. v tomto roce, docela to letí.

Včera jsme zapálili poslední svíčku na adventním věnci. Byla Zlatá neděle a to znamená, že Ježíšek už je  opravdu za dveřmi. Vždy jsem  měla ráda tu nádhernou dobu očekávání - advent. Přípravy, pečení,  zdobení cukroví, balení dárků i vánoční úklid, prostě vše, co k Vánocům patří. A tak jsem se těšila i na naše předvánoční hůlkování. Byla jsem zvědava, zda vůbec někdo přijde.