Při cestování po horách Slovinska a Severní Itálie narážíme na spousty pomníčků s mnoha jmény obětí bojů. Nelze kolem nich přejít bez zamyšlení. Krása hor kontrastuje se skutečností poměrně nedávné historie 1.světové války. Pan Josef Novotný je cestovatel, který navštěvuje místa bojů 1.světové války.  Tato válka byla válkou zákopovou, válkou jednotlivců, kteří zanechali doma své rodiny, válkou rychlého vystřízlivění ze všech možných ideí, snahou o přežití s těžko představitelným strádáním. Všechno toto utrpení se odehrávalo v nádherném koloritu hor – Julských Alp, Ortléských Alp a Dolomitů. Od konce 1.světové války nás dělí osmdesát dva roků, pamětníci bojů již nežijí. Většině z nás ale na těchto bojištích a na bojištích na řece Piavě zůstali jejich předci. O to cennější jsou informace, které nám přináší pan Josef Novotný. Dovoluji si tedy položit mu několik otázek.

Majestát a velebnost horského masívu Dolomit učaruje každému, kdo do tohoto koutu Evropy zavítá. Je smutným faktem, že i tento kout země poznal pustošivé působení člověka v podobě válečných hrůz první světové války. V divoké vysokohorské měsíční krajině bylo pouhé přežití velkým problémem. Nedostatek vody v létě a kruté mrazy a laviny v zimě neustále ohrožovaly životy lidí. A již takto těžce zkoušené vojáky ničila palba nepřítele. Výbuch dělostřeleckého granátu v tomto vápencovém prostředí vyvolal lavinu kamení, která působila jako druhotný šrapnel. A pokud nastal vzácný okamžik, kdy utichla palba, nastoupila těžká dřina v podobě kopání zákopů a chodeb, přísunu munice, proviantu a vody vysutými horolezeckými cestami. Nelze se proto divit, že v závěru války vážil rakouskouherský vojín v průměru 47 kg. Hrůzy války v tomto drsném prostřední okusila i řada Čechů, jež zde bojovala za císaře pána.

Napsaly: Petra Matulová, Kristina Mezereková, Arcidiecézní charita Praha   
Návštěva u dětí z programu Adopce na dálku® v Kinshase
„Mindele, mindele!!!“ slyšíme křičet dětské hlásky všude kolem nás. Děti jako by si tak hlásily od jednoho domku k druhému, že kolem procházejí bílí lidé. Tato slova tak slyšíme po celou dobu naší „procházky“ po ulicích Kinshasy, které připomínají spíše skládky odpadků. Odhozené papíry, plasty, staré pneumatiky, pytle... pod tím už místy ani není vidět půda. Zápach k tomu také patří.