Sál ztichl. Na ploše pod tribunami stála dívka a pes v naprostém soustředění. Dívali se na sebe a v jejich pohledu bylo něco tak jedinečného, že mi přeběhl mráz po zádech. Pak dívka zvedla ruce nad hlavu a zazněla hudba. Dva dokonalí tvorové, mladí, štíhlí a krásní, se ve vzájemné harmonii proplétali, obtáčeli a skákali. Pes s ušima pozorně vztyčenýma, aby nepropásl jediné syknutí nebo mlasknutí; dívka s vlasy rozevlátými obtížnými figurami. Oba dohromady tvořili jednu bytost spojenou poutem hudby. Bylo to neuvěřitelné. 

Obvykle jízdní kolo přes zimu někde stojí (ve sklepě, na půdě, v garáži), nebo a to je lepší případ, visí na kolovém závěsu. Kolo mého předčasně zesnulého kamaráda stálo v zimě na koberci v obýváku a Karel na něm v průběhu zimy prováděl  revitalizaci. Jistě namítnete, že slovo revitalizace se používá v souvislosti se vším možným, ale ne s opravou kola. Ale v případě Karlova kola se opravdu jednalo o revitalizaci. Posuďte sami: když se počátkem devadesátých let minulého století objevilo v obchodech horské kolo, tak se v něm Karel okamžitě zhlédnul a začal se intenzivně věnovat cyklistice. 

Výlety ve městě??? Že je to nuda?

Není.

Vždy je to krásná procházka v partě lidí, kteří se rádi pohybují a mají rádi přírodu. Dnešní procházka byla již po čtrnácté a těším se na tu příští.