Nejkrásnější měsíc v roce je tady! Všechno je čisté, nové a voňavé a na zahrádce se rozhlížíme v němém úžasu – co jsme to jen všechno vyseli a vysadili… Jak je možné, že nám tu roste najednou kopr i ředkvičky? Proč je salát v jednom chumlu a petržel vyráží mezi jahodami? A rajčata mezi pór jsme tedy rozhodně nedávali! 

Kdo z nás dospělých se občas stane studentem a je nucen 45min či více sedět v lavici, ví že se nejedná o snadnou činnost. Po chvíli se kroutíme, židle nás nutí dát nohu přes nohu. Konečně, když se dožijeme přestávky, cítíme se rozlámaní. 

Ovšem duben, to už je jiná káva! Je to jeden ze tří mých nejoblíbenějších měsíců a na zahrádce se dějí věci … Jednoho dne ráno vyjdeme před dům a je jaro. Tenhle každoroční zázrak bych nevyměnila ani za balík akcií Čezu, protože vlahost dubnového povětří, měkkost rašícího trávníku a nadšený zpěv ptačího sboru je nad všechny peníze světa. Od teď už nemusíme rostlinky prosit, ony do toho šlápnou a vyrůstají i tam, kde bychom je nikdy nečekali. Nadarmo se neříká, že v březnu tráva neporoste, i kdybys jí kleštěmi tahal a v dubnu jí nezastavíš, i kdybys jí kladivem zatloukal.