E-magazín o pohybu, zdravém vývoji, ergonomii, sportu a cestování.

Reportáž: Cesta do Francie a Španělska v dubnu 2014 - díl 4. Tisk Email
Cestování
Napsal uživatel Luboš Mašek   
Pátek, 31 Říjen 2014 13:45

V minulé části jsme skončili čtením ve Wikipedii o Pyrenejích a o parku Ordesa. Nyní budeme pokračovat po Španělsku. 

 

Den desátý

Dnes končíme prozatím s Pyrenejemi a odjíždíme k moři. Po více než pětistech kilometrech pustější a hornatou částí Španělska, kdy už jsme si užili letní teploty a v autě jsme měli zapnutou klimatizaci, nacházíme vhodný kemp nad Saguntem v obci Moncofa s příznačným názvem Los Naranjos, který je 200 m od moře.

 

alt Vnitrozemí Španělska

 

alt

Kemping bere pejskaře, tak v každém karavanu, či stanu je nějaký pes, či jiné zvíře. V kempu je veselo. Od kempu směrem k moři je rekreační zóna a za kempem jsou pastviny, což dokumentuje další snímek. 

alt Za kempem Los Narjanos

 

Den jedenáctý 

Dnes nespěcháme, dopoledne se jdeme podívat k moři a po časném obědě vyrážíme podél pobřeží na jih. Vynecháme dálnici a držíme se komunikací nižších tříd. Valencií jen projíždíme. Nutno podotknout, že počasí zde je daleko teplejší, než jsme u nás zvyklí v dubnu. Teplota se opět blíží k 28 stupňům, ale od moře fouká, tak je to příjemné.

alt Po pobřeží Středozemního moře

Dojedeme až do Altey, kde se nám líbí a kempink je přímo u moře. Ubytujeme se a jdeme k moři a pochodit po městě. Je ryze rekreační, hotely restaurace, obchody a pláž. V sezóně je zde určitě plno, ale dnes je návštěvníků příjemně málo. 

alt Altea pláž 

Ozývá se nám naše Španělka Eva (naše dcera, která ve Španělsku nyní žije) a načrtne plán na zítřek.

 

Den dvanáctý

Na dnešek jsme pozváni do Yecly k rodičům Carlose na pravou španělskou paellu a večer na zahájení Velikonočních svátků, kdy má být procesí hříšníků. Po dvanácté hodině přijíždíme do Yecly a Eva už po druhé upřesňuje místo setkání, ale to když jsme zadali do navigace, tak nás povodila úzkými uličkami historické části města tak, že jsme měli místy obavy, zda vůbec s naším autem projedeme. Ale všechno dobře dopadlo a naši mladí nás zavedli do letního bydlení jejich rodiny na okraji města.

alt Město Yecla v oblasti  Murcia 

Španělé jsou zvyklí obědvat jednak proti našim zvykům velmi pozdě a jednak v co největším počtu lidí, kteří se z rodiny dostaví. U Ortízů o víkendech někdy obědvá až 25 lidí a Carlos nám hrdě ukazuje pánev asi metr v průměru, na které lze pro tento počet strávníků připravit pokrm. Dnes nám tak velký počet nehrozí, protože je všední den a rodina není kompletní.

Maminka Carlose vybírá menší pánev a na zahradním plynovém sporáku, který měl hořák v průměru asi 40 centimetrů začíná připravovat paellu. 

Teď něco o paelle. Je to španělské národní jídlo, které má mnoho podob a chutí a to vždy podle kuchaře a místa, kde se připravuje. Základní suroviny jsou: maso, zelenina, rýže, koření a olivový olej. 

V našem případě to z masa byla nasekaná vepřová žebra i s kostmi, ze zeleniny artyčoky, fazolové lusky, květák, česnek a pak následovala rýže. Kuchařka na rozpáleném oleji nejdříve orestovala maso, pak je vyjmula z pánve a do sosu vložila pokrájenou a upravenou zeleninu. Když byla zelenina připravená, vsypala rýži, vše orestovala a dolila správným množstvím vody. Pak se vše na otevřené pánvi vařilo. Když rýže změkla, bylo hotovo. Ve Španělsku je paella otázka cti a o její přípravě se vedou rozsáhlé diskuse. V Yecle se jako hlavní maso používá králíčí, jinde jsou to ryby nebo mořské plody, řekl bych, že paella ve Španělsku má daleko více variant, než bramborový salát v Česku.

Večer byla v plánu návštěva města, které žilo v přípravách velikonočních svátků. Španělé jsou velmi hraví a tak velikonoce jsou příležitostí se předvést. Celý předvelikonoční týden žije v přípravách na jednotlivá procesí. Večer se chystalo procesí hříšníků. Toto procesí je velmi chmurné. Účastnící jdou převážně v černém středověkém oblečení, sutan a kápí až na ramena s otvory pro oči. Hříšníci jdou bosí, přepásaní jsou řetězem, který z části vlečou po zemi a na rameni nesou, nebo spíše vlečou kříž. Velký kříž, větší než člověk. 

alt

 

alt 

Na začátku průvodu je nesena monstrance, následují děti v černém, pak hříšníci a různé alegorie v životních velikostech. Ježíše na kříži nese dvacet čtyři mužů, zvon nesou čtyři, kadidlo také čtyři. 

alt

Závěrečná socha Panny Marie na mohutném podstavci vyžaduje asi dvacet nosičů. 

alt 

Procesí má také zvukovou kulisu, kterou zkusím popsat takhle: v rytmu velmi pomalé chůze zachrastí řehtačka a v odstupu jednoho kroku jeden a pak druhý úder na buben. Do toho cinknutí malého zvonku a asi tak každých dvacet kroku následuje úder na velký zvon. Tohle se pořád opakuje a do toho zní zpěv kněze (zde to bylo reprodukováno z malých ampliónků). Trasa procesí je lemována velkým počtem diváků a značný počet se jich následně připojuje za průvod. Oslava prvního dne Velikonoc se protáhne dlouho do noci.

 

Luboš Mašek, Smržovka
Fotografuje: Jitka Mašková Švejdová