E-magazín o pohybu, zdravém vývoji, ergonomii, sportu a cestování.

Výprava do Skandinávie - reportáž, díl 10 Tisk Email
Cestování
Napsal uživatel Luboš Mašek   
Úterý, 07 Leden 2014 20:47

V minulé části jsme v odpoledních hodinách dorazili doTømmerneset campingu, odkud dnes budeme pokračovat.

Den osmnáctý 

Neprší, tak využíváme možnosti posnídat u jezera Kjerringvatnet, na jehož břehu se kempink rozkládá. Snídáme a pozorujeme stékající vodu v celých plochách po skaliscích, což přisuzujeme celonočnímu dešti a nějaké zásobárně vody tam nahoře.

 

alt Stékající voda u jezera Kjerringvatnet

Odjíždíme po E6 na jih s cílem oblast Saltstraumen, která je zajímavá tím, že při přílivu a odlivu velmi rychle průlivem protéká voda a roztáčí se do vírů, které se již od dob spisovatele Alana Edgara Poe nazývají Maelströmy. U města Fauske odbočujeme z E6 na silnici č. 80, která vede do Bødø. Ve městě zastavujeme a jdeme do Remy (obchodní řetězec např. jako Tesco) nakoupit chybějící potraviny.

Opět potvrzujeme, že severní Norsko je drahé. Pro ilustraci: chléb 650 gramů 30,90 NOK = 102 Kč, máslo v kelímku, kefírové mléko, sušenky, dvě tabulky čokolády, čtyři osmistupňová plechovková piva, paštika, celkem přepočteno 1118 Kč.

Pokračujeme podél Skjerstafjordenu, odbočíme na silnici č. 17 a po několika kilometrech přijíždíme do městečka Saltstraumen a nacházíme i stejnojmenný kempink, jen několik stovek metrů od průlivu.

Hned po dojezdu do kempu jsme se šli podívat k průlivu na právě probíhající příliv. Voda natékala průlivem do Skjerstafjordenu. Víry se skutečně tvoří, ale zřejmě při lepší konstelaci Měsíce a počasí je příliv ještě vydatnější. Podle popisu může být rychlost tekoucí vody až 40 km za hodinu, což teď nebylo. Pod vysokým mostem přes průliv je několik vyhlídkových míst, ze kterých můžete tvořící se víry sledovat.

alt Saltstraumenský most 

Saltstraumen camping se nám nelíbil. Má sice dobrou vybavenost, ale například: přesto, že je hojně vyhledáván rybáři, nemá zvláštní úpravnu ryb a rybáři kuchání ryb provádějí v kuchyni. Byl tam příšerný smrad, ani jsme tam nešli mýt nádobí, aby trvale nenačichlo. V jiných kempech tyto pracoviště jsou úplně mimo servisní objekty. Kromě té kuchyně se jedná o kemp slušně vybavený.

Počasí vůbec nerespektuje předpověď (asi proto, že už nejsme na Lofotech). Vyjasnilo se, tak jdu před půlnocí sledovat víry při odlivu na most a také chci konečně vidět půlnoční slunce. Silniční most přes průliv se klene do výšky 41 m, tak je z něho nádherný výhled na tekoucí vodu a tvořící se víry i na okolní krajinu.

alt Půlnoční slunce se dotýká hor severně položeného poloostrova Svartskogen

alt Vodní vír v průlivu: tento má asi 6-7 m v průměru

Bylo zajímavé tvořící se víry pozorovat. Kde se voda točila ve víru, šla jakoby do dna. Vzápětí se někde poblíž vytvořil vodní kopec, ze kterého se voda roztékala. Tento pohyb vody vzniká prouděním přes tvarované dno průlivu. Když je silnější příliv a ještě mu pomáhá správně směrovaný vítr, pak víry v Saltstraumenu mohou být určitě větší.

alt Půlnočním sluncem nasvícené hory jižně od Saltstraumenu

Den devatenáctý

Konečně je počasí takové, jaké jsme si představovali. Slunce svítí a teplota vyskočila na neskutečných 15 stupňů celsia. Nevracíme se na E6, ale volíme cestu po silnici 812, která vede překrásným pohořím Børvasstindan.

alt Březové háje z velmi starých stromů

Cesta pak klesala k fjordu Misvӕrfjorden, kde jsme našli poblíž obce Misvӕr vyhlídkové parkoviště přímo u vody. Jitka připravuje oběd, já s Montíkem jdeme pozorovat místní vodní ptactvo.

alt Ústřičník velký

Pak se mi konečně splní přání, rozložíme naše rybářská křesla, a můžeme při slunečném dnu pozorovat moře.

Asi za dvě hodiny pokračujeme, u obce Medby napojíme se zase na E6 a pokračujeme na jih k polárnímu kruhu. Silnice prochází oblastí Saltdalen, kterou protéka řeka Saltalva přitékající z národního parku Saltfjelet-Svartisen.

Řeku využívají vodáci ke sjezdům místy na velmi divoké vodě. Silnice pozvolna stoupá k pohoří již zmíněného národního parku a nad ním se začínají rýsovat velmi černá mračna. Je jasné, že krásné teplé počasí nemělo dlouhého trvání.

Někde za Storjordem, kde můžete odbočit do Švédska, silnice nastoupá k tisíci metrům výšky a krajina se mění v kamenitou pustinu, kde jedinou společnicí silnice E6 je také železniční trať vedoucí do Bødo. Začíná silně foukat a pršet.

alt Národní park Junkerdal – oblast u severního polárního kruhu v Norsku

Asi po třiceti kilometrech jízdy téměř rovinatým terénem přijíždíme k severnímu polárnímu kruhu v Norsku.

alt Turistické centrum na severním polárním kruhu v Norsku

Je velký rozdíl vnímání překročení polárního kruhu tady a u Jokkmokku ve Švédsku. Ve Švédsku jedete smíšenými lesy a močály překročíte polární kruh a podobnou krajinou přijedete do Jokkmokku. V Norsku až do Mo i Rany projíždíte osídleným krajem a nastoupáte do kamenité pustiny, kde slabé povahy si koupí certifikát návštěvy polárního kruhu, vyfotí se u sloupu,  obracejí auto a prchají zpět na jih.

My ale jedeme z polárních krajin, tak se zde zdržíme jen chvíli, koupíme si zmrzlinu a jedeme dál do Mo i Rany hledat nějaký kempink k přenocování. Nacházíme ho asi 15 km za městem u Ranfjordenu. Nese název Yttervik camping. Je velmi pěkný, je umístěný přímo na malém mysu, moře máte ze všech stran, bylo možno sledovat docela vysoký příliv (možná i vlivem silného větru). Je to tu dobře vybavené pro rybáře. Nelze se nezmínit, že zde mají velmi kvalitní WIFI, fungující po celém kempu, tak "skajpujeme" s domovinou. Ale chce to pěkné počasí a to zrovna nebylo. Cena kempinku 250 NOR. Přestože jsme se dnes vrátili ze subarktického pásu do pásu mírného počasí, jaksi to není znát.

V příští části budeme pokračovat dále na jih do Jotunheimského národního parku. 

Luboš Mašek, Smržovka