V minulé části jsme skončili putování po Lofotech v Sildpollnec kempu na Austvagoye, kde jsme se rozhodli Lofoty opustit.

Den sedmnáctý 

Celou noc pršelo, ale ráno počasí dostalo na chvíli rozum. Provedeme úklid auta a vyrážíme do Narviku. Chceme jet po souši, neradi necháváme psíky samotné v autě při přepravě trajektem na větší vzdálenost. Cesta po Lofotech a Vesterálech je zajímavá a příroda neskutečně krásná. Je na co se dívat i když není počasí.

Z kempu vyjedeme opět na E10, ale vracíme se k Vesterálům. První zajímavostí je Sløverfjordtunnelen, podmořský tunel, kterým projedete na Hinnøyu, poté následuje most Raftsundbrua a hned Raftsundtunnelen, Vesternstraumenbru, Sørdaltunnelen a pořád napříč Hinnøyou až na most Tjeldsundbru, po kterém přejedeme na pevninu. Pokračujeme až k městu Bjerkvik, kde se E10 a E6 spojují v jednu komunikaci, ale jen na krátko. Po několika kilometrech silnice E10 odbočuje do hor směrem do Švédska (odtud jsme před několika dny přijeli) a my nyní jedeme podél moře po E6 do Narviku. Ještě po mostě Rombaksbrua překonáme Oftofjorden a podél jeho druhého břehu a několika kilometrech máme Narvik před sebou.

 Vesternstraumenbru

 Příroda na Hinnøye

 Přes most Rombaksbrua  přejedeme Oftofjorden

 Pohoří v okolí Narviku 

Norské město Narvik, leží 220 km severně od polárního kruhu v kraji Nordland. Bylo postaveno v 19. století na poloostrově oddělujícím Beisfjord a Rombakfjord. Je obchodním střediskem oblasti, ve kterém je rozsáhlý přístav pro nakládání železné rudy, druhý největší přístav Norska. Ve městě žije přibližně 18 000 lidí. Je napojeno na železniční síť, ale ne na železnici Norska, ale sousedního státu Švédska, které využívá jeho nezamrzajících přístavů pro dopravu železné rudy těžené okolo města Kiruna - tzv.Malmbanan, česky rudná dráha. Tak tolik Wikipedie. Z učebnic dějepisu si ještě vzpomenu, že Narvik byl silně poznamenán 2. světovou válkou, ale o tom se lze dočíst jinde.

Po krátké zastávce na parkovišti před budovou Hurtigruty a procházkou po molu pokračujeme tunelem Fagernesttunnelen dál podél Oftofjordenu, na několik kilometrů se silnice vzdálí od moře, aby se přiblížila k Tysfjordenu, který lze v jedné jeho části překonat pouze trajektem „Bognes – Skaberget“, za 130 NOK, s asi půlhodinovým čekáním. Na této trase jezdí trajekty, kde nezajíždíte do trupu, ale v podstatě na palubu, takže cestu přečkáte v autě, když je mizerné počasí. Jízda trvá  20 minut. Ubytovali jsme se v pěkném kempu u E6 Tømmerneset camping za městečkem Innhavet. Dnes jsme ujeli 369 km a od začátku cesty 5231 km.

 V kempu Tømmerneset

Kemp je velmi příjemný, dobře vybavený, u jezera Kjerringvatnet a navíc přestalo pršet. Cena 200 NOK. Při odjezdu zjišťujeme, že se v blízkosti nachází zajímavá hornatá rozeklaná oblast střídající úzké zálivy Norského moře a horská jezera.

Zážitky dnešního dne mne inspirují napsat něco o ježdění na silnicích severního Norska. Páteřní komunikací Norska je silnice E6, která začína v Ystadu v Dánsku, jede přes Mälme, Göteborg, Oslo, Trondhaim, Narvik, Nordkjosbotn (zde odbočuje E8 do Tromsø), Alta, Kistrand, Tana Bru a Kirkenes. Na Lofotech v osadě Ᾰ začíná E10, která vede po celých Lofotech, do Narviku, do Švédské Kiruny, dál k pobřeží Baltu do Luleá.

Žádná z těchto komunikací v severním Norsku není dálnice. Jejich kvalita se mění podle místa a okolního terénu. Povrch je dobrý, někdy se vlní, ale častý problém je šířka komunikace. Někdy je jen 5,5 m, nemá střední čáru. Vedlejší komunikace místy nemají ani tuto šířku. Podle toho je stanovena maximální povolená rychlost, převážně 80km/hod.,ale podle místních podmínek se také snižuje na 60 km. Jsou úseky, které mají mnoho zatáček a časté výškové změny. Chvílemi to vypadá, jako na horské dráze. Samostatnou kapitolou jsou tunely. Je jich mnoho, v délkách od několika stovek metrů do několika kilometrů. Nejdelší tunel v Norsku je Learderský tunel, který měří 24,5 km, ale jím naše cesta nevedla. Obvykle, zejména na severu mají pouze dva jízdní pruhy. S protijedoucími vozidly se míjíte velmi těsně.  Osvětlení tunelů je nevalné, ale hlavní co ubírá na viditelnosti jsou neupravené zčernalé povrchy žulových stěn. Tunely většinou nejsou přímě.Zatáčky, stoupání a klesání činí jeho průjezd nepříjemným. Po těchto všech komunikacích se pohybují vozidla všech kategorií. Zejména vynikají nadupané norské tahače o mnoha nápravách, táhnoucí mnoha nápravové návěsy. Takový kamion, znalý cesty, vás prožene i v kopcích, takže ho rádi pustíte před sebe. Osobní auta a karavany jezdí vesměs velice slušně a dodržují povolenou rychlost. Hustota provozu je ale nižší, než jsme zvyklí ze střední Evropy.

V příštím pokračování putování po Skandinávii navštívíme Saltstraumen, kde jsou k vidění mořské víry, které s velkou fantazií popisoval již Edgar Allan Poe ve své povídce „Pád do Maelströmu“.

Luboš Mašek, Smržovka