E-magazín o pohybu, zdravém vývoji, ergonomii, sportu a cestování.

Naše první jarní hůlkování – 21.3.2011 Tisk Email
Úvod
Napsal uživatel Helena Pecková   
Neděle, 27 Březen 2011 21:02

Konečně nám začalo  jaro! Tolik očekávané sluníčko se na nás po dlouhé zimě opět usmálo. Je to hned veselejší, ráno ptáci ladí své noty a zpívají jak o závod. Den se prodloužil a lidi jsou nějak veselejší. Sedím v kuchyni na točící židli, jak na bidýlku s notebookem na lince. Kočka marně hledá svůj pelíšek, vše je vystěhované, bude se malovat. Hlavou mi běží film dnešního dne. Prvního jarního dne. Sice byla ráno ještě pěkná zima, ale sluníčko se usmívalo na celou pusu a vykouzlilo tak úsměv na tvářích lidí, co ráno spěchali do práce. Fakt byli jiní.

Odpoledne spěchám na naše stanoviště na Jižním  Městě a těším se kdo přijde. V tom vidím partu kluků, jak smutně koukají na holý strom, v jehož větvích jim uvízl jejich létající kruh. V tom jeden šplhá po kmenu. Přistupuji k nim a hůlkou na nordickou chůzi se snažím uvězněnce dostat dolů. Kluci jsou hůlkou nadšeni a všichni chtějí pomáhat. Zajímá je ta moje hůlka a na co je. Vysvětluji jim to, společně vysvobodíme létající kruh a já pokračuji v cestě. Potkávám maminky s kočárky, pobíhající psy, děti i spěchající lidi z práce. Jak je vše jiné, barevné, prostě jarní.

Dnes se nás sešlo 9. Já, Hanička, dvě Jitky, Rut, Eva, Alena, Marta a nová  příchozí, paní Lýdie. Mirka nás přišla pozdravit se svou malou vnučkou, měla hlídací den a tak jen na chvíli  zaběhla. Rozhodly jsme se, že dnes se půjdeme podívat do krčského lesa, zda už má nový jarní kabátek.

Centrálním parkem jsme šly přes Opatov, pak do Chodova. Míjely jsme zahrádky, kde kvetly sněženky, bílé bledule se žlutým lemováním, fialové a žluté krokusy, skalkové narcisky,  vínové čemeřice. Jaká pastva pro oči! Kolik něžné krásy. Mladé zelené lístky a modré ladoňky upoutaly naší pozornost. Obdivovaly jsme žlutý keř, jak jen se jmenuje? Jak jen to Jitka říkala? Nějak se mi to dostalo do špatného šuplete paměti a ne a ne si vzpomenout. To už jsme ale přešly lávku nad dálnicí, prošly kolem nákupního centra Chodov a pak přes silnici jsme zamířily do lesa. Les voněl, cesty byly blátivé a tak jsme hledaly suchá místa se starým listím.  Celou cestu nám sluníčko svítilo do očí a my si ho pěkně užívaly. Potkaly jsme nějaké cyklisty, všimly si rašících  keříků. Najednou jsme se dostaly k majestátně vypínajícímu se hotelu Nosál. Kolem jsme zamířily po cestě a došly k metru Roztyly. Tady jsme se zastavily a naše debata se stočila na úplněk a na to, že  Měsíc je  nejblíže naší planetě Zemi a jaký má na nás vliv. Pak jsme se rozloučily , zamířily do metra a frčely do svých domovů.

Film v mé paměti se blíží ke konci. Kočka mi vyskočila na klín a sleduje, co vlastně píšu. Konečně si našla pelíšek, tak musím končit. Nemůžu jí rušit, usnula stočená do klubíčka. HelP