Natáčení filmu Zdravá záda u počítače byl pro nás členy video-semináře Gymnasia Jižní Město zážitek, na který ještě dlouho nezapomeneme, někteří z nás možná do smrti ne. Vše začalo, když nás jednoho dne na naší hodině z poklidné diskuse nad filmovou teorií vyrušila doktorka Švejdová (dodnes nevím jak nás vlastně našla) s návrhem, jestli bychom pro ni nenatočili krátký propagační film o správném sezení u počítače.

Z počátku jsem byl k celému nápadu hodně skeptický, poprvé jsme totiž měli spolupracovat všichni na jednom projektu. Vedoucí našeho semináře Jan Foukal nám navíc přesně určil role co kdo bude dělat, jako při tvorbě velkého filmu, předtím jsme byli zvyklí spíše na amatérskou volnost, bál jsem se proto, že se spolu neshodneme a všechno skončí fiaskem.

MUDr. Švejdová nám přinesla určitý námět, jak by si film představovala s tím, že nám nechá určitou tvůrčí volnost, jak dané situace zpracovat poučně a zároveň s vtipem. Každý si přidal svůj nápad, jak daný problém natočit a Otto Linhart (náš scénárista) pak z těchto nápadů sepsal scénář, který vypadal mnohem uceleněji, než jsme všichni čekali. Scénář však prošel ještě dlouhým vývojem a měnil se v průběhu natáčení i po něm, kdy se při střihu přidával komentář. Vybírání herců bylo jednoduché, (Kdo by si nechtěl zahrát ve filmu?) většinou šlo o naše spolužáky, nebo jejich známé, popřípadě rodiče. V jedné z rolí můžete spatřit i zástupce ředitele GJM profesora Martina Formánka. Nikdo z našich herců neměl herecké ambice, řídili jsme se především tím, aby vzhled a chování odpovídaly dané postavě. Každý kdo často sedí u počítače, tu může najít v některé z postav sám sebe, nebo někoho ze svých známých. Paní doktorka měla jen jediný castingový požadavek – správná záda.

Samotné natáčení bylo velice zajímavé, a kdyby nás při něm někdo sledoval, určitě by se dobře bavil. Hvězdy našeho filmu nedostávaly žádný honorář, a tak bylo pouze na jejich dobrovolnosti, kdy budou hrát. Dohodnout natáčecí den tak bylo často téměř nemožné. Navíc se od samotného začátku zapomnělo na pozici osvětlovače, takže se nám na spoustě záběrů míhaly stíny, které tam neměly co dělat. Často jsme museli rychle improvizovat. Například v jedné scéně je odpočinek u moře na písečné pláži. Původně jsme chtěli moře do Česka přivézt za pomoci natáčení ve studiu na modrém pozadí, modré plátno se nám ale záhadně ztratilo, a tak jsme scénu natočili na jednom pražském pískovišti a přidali hukot moře, výsledný efekt byl pak mnohem lepší, než kdybychom použili techniku hollywoodských filmařů.

Po dokončení natáčení jsme si mysleli, že to nejsložitější máme za sebou, opak byl ale pravdou. Spousta záběrů rozhodně nevypadala tak, jak jsme si představovali, nebo neseděla jejich délka. Natočením herců jsme stále ještě neměli všechen materiál, velká část filmu se totiž odehrává přímo na monitoru počítače, například v jedné scéně si hrdinové našeho filmu čtou e-maily, proto aby byl dojem dokonalý, jsme každému z nich vytvořili e-mailový účet, takže pozorní diváci můžou našim filmovým postavám i něco napsat. Nejlepší historkou z natáčení (resp. ze střihu) je asi odstraňování produkčního filmu (pozn.: autor článku) z jednoho ze záběrů za pomoci počítačového efektu. Dále byly problémy se zvukem. Do celého filmu jsme nejprve umístili šum okolí, aby byla zvuková stopa konzistentní a nebyly v ní zuby, poté jsme celý tento šum znovu odstraňovali, protože se nám podařilo zvukovou stopu vyčistit.

Hlas shůry, který čte komentář filmu, patří profesoru dějin umění Tomáši Kučerovi, na kterého jsme při vytváření titulků filmu málem zapomněli, protože komentář byl jedna z posledních věcí, které se do filmu přidávaly.

Motiv, který můžete vidět na obalu DVD a na jeho potisku vytvořil Jan Vlnas na základě inspirace logem Klubu zdravá záda MUDr. Jitky Švejdové.
Když bylo vše hotovo, bylo už jen potřeba najít lisovnu, spočítat náklady na vylisování a náš první film v originálním obalu byl na světě.

I přes všechny porodní bolesti a velkou časovou náročnost, (vytváření filmu nám zabralo celý rok) nikdo z tvůrců filmu nelituje, že se na filmu podílel.

Autor: Karel Kůs, student 6.A
Gymnasium Jižní Město, http://www.gjm.cz/