Malé dítě je bezbranné, neumí chodit a tak po jeho narození je maminkou i ostatními členy rodiny přenášeno, chováno, vkládáno a vyndáváno z kočárku, maminkou je pak i kojeno. A mnohé maminky dostávají vzhled ohnutých pečovatelek. Někdy ke mně do ordinace se postupně objednávají do různí členové rodiny - maminky, tatínkové, babičky atd. a žádají rychlé odblokování páteře a příčina je v péči o malé dítě.

A tak otázka zní, jest-li je skutečně nutné, aby záda pečujících o malé dítě trpěla?. Jsem přesvědčena, že to nutné není. Maminka by měla ovládat principy ergonomie pohybu ještě před narozením dítěte a myslet na své dítě i na sebe.

A hlavně dítě, které již se naučilo chodit a je v té době již i značně těžké, nemusí být neustále zvedáno, nošeno. Dítě nebudeme nosit po obchoďáku, protože tam by se mělo vyskytnout jen zcela vyjímečně. Dítě pochováme vsedě a dítě si na nás k pohlazení naleze. Tím ho nijak nešidíme o pohlazení.  Je to jen o změně myšlení a uvědomování si i naši páteře.

Pro další chování dítěte a pro pozdější ohledy ke své páteři je naopak velmi důležité, když bude od samého začátku dítě vědět, že jeho maminka nemůže donekonečna ho zvedat. Že je zcela normální mít ohledy na páteře a taky mít ohledy na druhého člověka.

Nebojme se tedy již malé dítě upozornit, že by to, co vyžaduje - zvedání, nošení, ublížilo mamince. Dítě je to schopné velmi brzo pochopit, akceptovat a zvyknout si brát ohledy na druhého a později i myslet na svou páteř i na celé své zdraví. A tak podmínky pro budoucí zdravá záda našeho školáka již zakládáme i vyžadováním ohledů v raném dětství. A jde to.