Sokolské hnutí bylo založené v roce 1862. Jeho duchovním otcem byl Dr. Miroslav Tyrš. Od dětství byl často nemocen, jeho otec, matka i obě sestry zemřely na tuberkulozu.  A tak se nelze divit, že hledal cestu ke zdraví v posilování tělesné zdatnosti.

V minulém týdnu jsem měla to štěstí, že jsem měla možnost sledovat a fotografovat cvičení sester Sokolek. Cvičení probíhalo v historickém sále Sokola v Žitné ulici 42. Již příchod do sálu byl nádherný, sál má atmosféru.

Měla jsem dojem, že nikomu nevadí moje přítomnost, naopak cvičenky se na mě usmívaly, tykaly mi, byly bezprostřední. Cvičení vedla sestra Věra Bicanová, drobná žena s krásným úsměvem. Když začala cvičit, byl to koncert. Cvičila na hudbu a procvičila každý kloub, každý sval a cvičení bylo i na koordinaci.  Sestra Bicanová rozdávala i pěknou náladu, chuť do života, mladickost. Litovala jsem, že se nemohu přidat a cvičit též, ruku ještě nosím v ortéze po zlomenině.

Cvičenky byly seniorky, z kterých přímo zářila chuť do života. Většina měla na sobě trička s nápisem SOKOL PRAŽSKÝ. Cvičily perfektně a zvládaly v poměrně rychlém rytmu cvičení, které by mnohé mnohem mladší nezvládli.

A pak nastal pochod - v rytmu hudby po dvojicích pochodovaly s hudbou a vytvářely i různé formace, tak jak je řídila sestra Bicanová. Při pochodu se narovnávala mnohá páteř.  A já jsem si uvědomila, že můj pohled na pochod byl obrovský předsudek.

Po cvičení mi paní Bicanová věnovala ještě chvilku v bistru při kávě.  A tak jsem se dozvěděla, že cvičí v Sokole od svých tří let, že šedesát let je cvičitelkou. Ptala jsem se na věk  cvičenek a dověděla jsem se, že některým již bylo přes osmdesát let. Při hovoru z ní čišela dobrá nálada, optimismus, radost a to vše bylo nakažlivé.

Jsem moc ráda, že jsem se se sestrou Bicanovou setkala, že jsem měla možnost ji vidět při její hodině cvičení pro seniory.  Za toto setkání patří velký dík její vnučce Katce Bicanové, která je autorka i "webmajstryně" tohoto internetového časopisu.  Doufám, že se mi sestru Věru Bicanovou cvičitelku Sokola Pražského podařilo přesvědčit ke spolupráci a to k článkům o historii i nynějším životě Sokola. 

Přeji ji v jejím životě i nadále radost, kterou rozdává i ostatním. Dík!