E-magazín o pohybu, zdravém vývoji, ergonomii, sportu a cestování.

Po Krkonošských stráních Tisk Email
Sport
Napsal uživatel Zlatka Popelková   
Pátek, 06 Listopad 2009 21:32

Dovolím si Vás provést po cestičkách,k de se minulost setkává s příítomností snad ještě více, než na hlavních krkonošských trasách. Budou ale stejně náročné. Na svazích hor cesty k chaloupkám stoupají a klesají přes vedlejší hřebeny tak,ž e překonání 500m převýšení není výjimkou. Cesty jsou to romantické, turistů potkáte pomálu, ale zato si užijete klidu a ticha.

Jednou z těchto oblastí jsou jižní svahy hor mezi Rokytnicí a Rezkem. Jen poslouchejte ta jména – Bratrouchov, Hejlov, Zabuch, Šalabarka, Vejpalice, Krosnov….Jako ze “starejch  poudaček“. S přáteli jsme tam nedávno strávili příjemný den.

Po Krkonošských stráníchFauna na Krkonošských stráních

Autem jsme vyjeli silnicí Harrachov – Vrchlabí, podél toku Jizery. Pak jsme se dali podle ukazatele silničkou stále vzhůru do obce Horní Dušnice. Zde jsme nechali auta na malém parkovišti a vydali se na toulky.J ak jsme si všimli, vedla tu i cyklostezka, ale my jsme šli tentokrát pěšky. Vydali jsme se vzhůru mezi chalupami,loukami, lesem. Naším nejvyšším cílem byl  Rezek, kam jsme kolem poledne zamířiilli na oběd. Nebyli jsme tam sami – toto pěkné místo, kde se střetává několik turistických cest, je hodně navštěvováno turisty pěšími, motorizovanými, i v zimě běžkaři. Po výborném krkonošském kyselu jsme zamířili k obci Františkov. Když jsme vyšli z lesa, mohli jsme se kochat nejen výhledy „do kraje“ i na Lysou horu nad Horní Rokytnicí, ale opět na chaloupky, rozseté po stráních. Odtud jsme sešli do části osady, kde se říká „ Háskov“. Zde, v budově bývalého kravína, našli útočiště umělci, kteří vytvářejí sochy ze dřeva. Každoročně tu pořádají „Dřevosochání“, kde se scházejí lidé z širokého okolí. Dřevěné sochy si můžete prohlédnout nejen kolem budovy, ale i podél cesty v obci.

Fauna na Krkonošských stráníchKdyž jsme stoupali zpět cestou na Hejlov, překvapila nás oborka, kde se na nás přes plot zadíval pravý pštros. Sychravé počasí mu zřejmě nevadilo a předváděl se před námi, jako by do našich hor patřil. Poté jsme ještě pozorovali na pastvině stádečko horského skotu s dlouhou srstí. Chtěli jsme si jejich huňatá telátka vyfotografovat z co nejmenší vzdálenosti, ale odradily nás ostré rohy jejich rodičů. Po cestách značených i neznačených jsme se pak vrátili opět do Horní Dušnice. Obdivovali jsme dobře udržované a stylově opravené chalupy – některé byly i nabízeny ke koupi. Občas jsme ochutnali nějaké to jablko, hrušku nebo švestku, které rostly u cesty. Tato jižní strana hor dovolí i uzrát ovoci.

A tak, když jsme naši procházku po neznámých cestách Krkonoš ukončili, shodli jsme se, že se nám všem líbila. Doporučila bych ji absolvovat na jaře, kdy podél horských potůčků kvetou bledule, na stráních sasanky a příroda se po zimních závějích probouzí, nebo na podzim, kdy se jistě každý pokochá ohnivými barvami bukových listů a červení jeřabin.

Je na Vás, zda pojedete na kole či půjdete pěšky, jestli se vydáte z Rokytnice, Jablonečku (Jablonec nad Jizerou), nebo Horní Dušnice. Nebudete litovat.