Paní A.J.Nyklová je moudrá žena, která odjela sama ve svých 72 letech na Nový Zéland, kde pobyla 3 měsíce. Tento čas plně využila poznáváním přírody i kultury N. Z. Současně poznávala lidi, s kterými se cestou setkala, místní i turisty a za svůj životní příběh byla obdarovávána jejich životními příběhy. Po celou cestu pí Nyklová zůstala sama sebou, ženou odvážnou, která plně si užívá všechny chvíle života, Ženou bez předsudků a velkorysou k okolí.

1. Podcenila jste něco během příprav na cestu?

Přemýšlím, ale nemohu na nic přijít, protože cestu jsem si připravovala vlastně celý rok, takže bych řekla, že nic.

2. Je něco, co by jste na své cestě nyní již změnila? Délku, navštívená místa, způsob cestování?

Měla jsem přesný itinerář od mých přátel v Sydney, kteří jsou také v mém věku, navíc zkušení cestovatelé a ta jejich cesta také trvala tři měsíce. A délka - na to abych mohla poznat to nejzajímavější z N.Z. - to byla délka přiměřená k poznání všech zajímavých míst. Způsob cestování odpovídal mým možnostem, tj., když se vydá starší žena sama, tak to cestování jinak nebylo možné. I to putování autobusy ( přes 6.000 km) bylo přece velmi zajímavé a rozhodně ne únavné. Poznala jsem všechna zajímavá místa a kdyby se vyskytl nějaký movitý muž a chtěl by, abych jej Novým Zélandem provedla, rozhodně bych opět putovala po stejných místech, jen už ne autobusy, ale pěkně najatým karavanem s vybavenou kuchyňkou a pak by to přišlo také o hodně levněji.

3. Zůstalo Vám z cesty i nějaké přátelství?

S mnoha lidmi jsme si řekli, že si napíšeme, ale jen s jednou Američankou jsme si vyměnily pouze po jednom e-mailu. Ale s mými přáteli v Sydney jsme od té doby neustále v kontaktu, předtím jsme se znali v našem mládí a pak jsme se  přes padesát let neviděli, ani jsme si nepsali. Ale jsem vděčná za jejich přátelství.

4. Měla by jste radu pro přátele, kteří by se chtěli podívat na N.Z. a v jejich možnostech jsou jen 3 týdny dovolené a mají omezené finanční prostředky?

To záleží jen na jejich stáří a fyzické kondici. Pro mladé lidi stačí s baťohem a s trochou peněz, se spaním v dobrých noclehárnách a s putováním v autobusech a pokud nebudou jíst každý den v restauraci, jako já, tak jim stačí na jídlo 2 dolary denně á 16 - 17,- Kč/l dolar. Pokud jsou středního věku, tak je dobré si na celou dobu najmout  osobní auto a buď si zajistit den předem přespání nebo rovnou na místě, kam přijedou. Je tam hustá síť B+B, což v češtině znamená postel a snídaně ve vilkách, které jsou zařízené se vším komfortem a také hustá síť turistických center, kde pro cizince dělají maximum. Ale nejluxusnější (alespoň podle mne) je najmout si ten karavan, kde se dá spát a uvařit si jídlo. Ale co která varianta stojí, to nevím, myslím, že se to dá na  internetu  někde zjistit. A ty tři týdny, to je pak honička, to se rozhodně nedá objet všechno to, co jsem viděla já. To bych spíše radila každému, ať si pěkně počká, až bude na penzi a pak se tam toulá, protože někam jet a jen stále honem, honem, to rozhodně není to pravé ořechové.

5. Jak se cestuje s nemocnou páteří?

Té se musí všechno podřídit. Mít napůl nafouknutý polštářek, aby jedna neseděla na kostrči, mít nafukovací polštářek do autobusu ten půlkulatý na krk a já jsem dokonce musela ještě mít s sebou bandážní bederní pás a v noci v něm spát, dokonce když jsem chodila po Londýně, tak jsem ho měla na sobě i přes den. A když jsem jeden celý den na výletě, tak druhý den odpočívat.

6. Během své cesty jste obohatila mnoho lidí svým příkladem prožívání života, čím Vás obohatila cesta pro další život?

Ohromně, ale až teď, co pořádám autorská čtení. asi to umím dobře číst a i následně o tom hovořit, všude jsou úplně nadšení, protože začínám tím, jak jsem byla celý život nemocná. V mých 29 letech jsem ležela celý rok na Bulovce s progresivní polyartritídou, následně myokarditida a v 35 letech jsem byla plně invalidní. Tím mé čtení začínám, pak říkám, jak od té doby každý den cvičím, čímž se držím na té úrovni, jako jsem teď. I když dnes mi je moc bolestivě, protože jsem včerá pořádně promokla a dlouho mi byla zima, tak prostě dneska lenoším.
A pro další život mne obohatila moje cesta a to, co teď prožívám: tak, že bych si přála stát se nejstarší obyvatelkou naší republiky, abych mohla dlouho tuto činnost provádět. Howgh!!!!!!!!!!!!!!!