Léto budiž pochváleno a zahrádka s ním. Také se na ní tak těšíte, když se vracíte domů od moře? Málo platné, česká Flóra je paní laskavá a šedivá krajina se zaprášenými palmami jí nesahá ani po kolena. Tož odložíme kufry a honem na zahrádku, co je tam nového. No, sousedi se s tím zaléváním zrovna nepřetrhli, trávník je nějaký zažloutlý, rajčata potřebují vyštípat… A toho plevele…

Jenže je pravda, že i kdyby kamarádi v době naší nepřítomnosti postavili na zahradě Karlštejn, stejně to nebude podle našeho gusta. Nedá se nic dělat, došlo na nejhorší. Musíme do rukavic a do dřepu. Nezapomeneme předem záhonky důkladně prolít vodou a při pletí použijeme starý nůž nebo lopatku, abychom vytrvalý plevel dostali ven i s kořeny. Kde kdo ovšem ví, že ne vždy musíme odstraňovat plevel na kolenou. Dobře naostřená motyčka na přiměřeně dlouhé násadě je pro zahradníka pravým požehnáním. Její velikost je přímo úměrná tomu, jak robustní plevel s ní hodláme odstranit – čím větší plevel, tím větší a hlavně těžší motyku použijeme. Délka násady se i v tomto případě řídí naší výškou a její šířka je také důležitá – do velkých dlaní patří tlustá násada a naopak. Možná, že vám to přijde legrační, ale širší násada se hodí i pro ruce s dlouhými nehty. No a že má být násada dobře ohlazená snad nemusím ani připomínat, vždyť kdo by chtěl mít dlaně plné třísek?

Motyčku držíme podobným stylem, jako hrábě a nezapomínáme, že při okopávání máme rovná záda a NIKDY necouváme. Postupujeme dopředu podél záhonku a kopeme pravidelnými záběry od kraje ke středu plochy. Motyku držíme poměrně nízko, abychom měli každý „úder“ pod kontrolou.

Pro červenec mám ještě jednu radu. (Kdyby se rady dělily podle důležitosti, tak tuto bych nazvala „platinovou“). Jedná se o naprosto jedinečný způsob ošetřování rostlin proti plísni. Vždycky jsem měla výhrady k postřikům proti houbovým chorobám, které obsahovaly síru, měď nebo dokonce rtuť. Tedy pokud by se měly použít k ošetření plodové zeleniny, která se následně konzumuje. Představa, že dělám salát z rajčat, která byla hojně cákána Sulkou (S-síra) nebo Cuprikolem (CU-měď) mě dost iritovala. Tedy do okamžiku, než mě jeden starý zahradník  prozradil svůj recept – od konce června do konce srpna nebo i déle ošetřuji rajčata, okurky a cukety mlékem. Ano, čtete dobře, do nádobky s rozprašovačem naliji obyčejné – ne trvanlivé – mléko a všechnu plodovou zeleninu 2x týdně důkladně postříkám. Rostlinky ošetřuji nejen svrchu, ale i ze spodní strany listů, celé stonky, květy, plody… Prostě je tím mlékem umyji. Možná, že vám tento způsob prevence přijde trochu divný, ale když zapojíte logiku, vyjde vám následující rovnice – mléko má zásaditou reakci, houby, mezi které se řadí i plíseň, potřebují kyselé prostředí. Rostlinky rajčat, okurek nebo cuket mají chloupkaté listy, kde se vzduchem poletující spóry snadno zachytí, ale tenký film z mléka jim to dokonale znemožní. Co mě docela překvapilo je fakt, že mléko na rostlinách není nejen vidět, ale po zaschnutí není ani cítit. Moje „mléčné“ rostlinky plodí ještě v době, kdy sousedi už dávno svůj plesnivý porost zlikvidovali.
Tak co? Zkusíte si letos okurky „trochu jinak“?