Putování do Santiaga de Compostela - Tereza Exnerová |
Cestování | |||
Napsal uživatel Administrator | |||
Úterý, 02 Červen 2009 09:14 | |||
Počáteční nadšení: Jednoho prázdninového dne na festivalu, který pořádá Občanské sdružení Zebín v Jičíně měl přednášku sympatický člověk, MUDr. Susa. Povídal o svém putování do města Santiaga. Nadchnul mně nejen svými zážitky, ale i vtipem a opravdovostí, se kterou vyprávěl. V první řadě seděla i žena pana doktora, která s ním ušla jednu z etap - putoval z Prahy. Pouť jako taková má mnoho rozměrů. Kulturně- historický, náboženský a duchovní, je to prostor pro obdivování přírodních krás a poznávání cizí krajiny a pro radost z pohybu. Prostor pro setkávání se s lidmi, se sebou samým. Je to dobrá příležitost jak poznat člověka se kterým máme touhu ujít i delší cestu… tu životní. Já jsem se do Santiaga vydala se svým přítelem v květnu 2008. Na celou cestu z Prahy do Santiaga a zpátky jsme měli čas od 7. 5. do 31. 5. Ušli jsme 370 km, ale čistého času jsme pěšky putovali 17 dni – včetně jednoho dne pro odpočinek. Výběr trasy: Do Santiaga se sbíhá „pavouk“ poutních tras. Francouzská, Portugalská, Severní, Anglická, Via de la Plata… Nejznámější je cesta Francouzská, od Pyrenejí sjednocená do jedné. Vede přes města Bugos, Leon… je i nejvíc frekventovaná. Naproti tomu Via de la Plata, kterou jsme zvolili, vede z města Sevilla na jihu Španělska, a není tak turisticky známá. Historicky po této „stříbrné stezce“ převáželi římské legie stříbro ze severu Španělska na jih, odkud dále po moři putovalo do Říma. Délka trasy a její začátek: Délka je závislá na čase, místo odkud jsme vyšli zase na očekávaném cíli. Já osobně vnímám samotnou „cestu“ jako cíl, protože nikdy předem nevím co nás může a nemusí potkat, v tom je i část dobrodružství… přesto jsme chtěli do Santiaga dojít. Reálně jsme spočítali dny na pěší putování a počet km, který se dá dlouhodoběji ujít s batohem na zádech… vycházeli jsme z Granja de Moreruela přes… Tábara, Santa Marta de Tera, Mombuey, Puebla de Sanabria, Lubian, A Gudina, Laza, Xunqueira de Ambia, Ourense, Oseira, Prado, Ponte Ulla, Santiago de Compostela. Ještě před tím jsme navštívili Salamanku a Zamoru. Vybavení a příprava na cestu: Je důležité zabalit si jen opravdu potřebné věci a mít co nejlehčí a vhodný batoh. Dobré boty. To znamená pohorky, určené i pro nezpevněné cesty a zátěž na zádech. Naložený batoh by pro ženu neměl být těžší než 8 kg. Jinak Bůh s Vámi…. s námi byl… poslali jsme domů dohromady 2kg balik poštou… Cesta, ubytování a jídlo nebyly finančně extrémně náročné…. Investicí bylo spíš zakoupení vhodných bot. Batohu, který je lehký a pohodlný, hůlek, odlehčeného spacáku…. To je ale vybavení, které zůstává… Další důležitá věc je itinerář… podrobný průvodce, aby poutník došel, kam chce a měl informace, kde je Alberge pro přespání a obchod nebo bar. My jsme si ho kupovali až ve Španělsku. Ve větších městech to v dobrém knihkupectví není problém. Kondiční vybavenost, pro koho cesta je….Nic není nemožné. I když jsem člověk, který se rád hýbe… tak mívám často bolesti zad v oblasti krku nebo občas i beder, způsobované hlavně sedavým zaměstnáním a stresy. Nejsem žádný svalovec, spíš naopak. Na podzim před poutí jsem dokonce chodila na rehabilitace, následně na zdravotní tělocvik… poté dva měsíce jsem dvakrát týdne ,ke konci i třikrát chodila do posilovny. Ještě před odjezdem jsem měla trochu bolesti v šíji a ramenou, ale na pouti člověka začnou bolet i nohy a svaly…. Ve finále, ale hodně zesílí a problémy odplynou… alespoň tak to bylo u mne. Během cesty jsem také každý den krátce cvičila cviky z rehabilitací. Ty cvičím dodnes… je to pro mne důležité. Když to z jakýchkoli důvodů zanedbám…. Tak se to zpětně vráti. Nejdůležitější je mít pevné břišní a zádové svaly… to je pro mě úkol asi na cely život… Status poutníka…Pouť je krásná forma cestování…. Zažila jsem, že poutník má zvláštní status. Lidé na nás byli příjemní a mnohdy si s námi rádi a s uznáním popovídali. Několikrát se nám stalo, že za námi popoběhli, aby nás upozornili, že nejdeme správným směrem… Je pravda, že na frekventovaných částech cest může člověk narazit i na méně nadšené reakce místních nebo na místního podnikavce… nám se to nestalo. Ostatní poutníci. Na cestě jsme potkávali ostatní poutníky. Byli to většinou velice příjemní a aktivní lidé, se kterými jsme se přátelili. Překvapením pro nás byl věk některých poutníků. Potkali jsme 75letou paní z Francie, 80letého Rakušana oba měli překvapivou kondici…. Většinou bylo poutníkům okolo 40, 50, 60 let. Byli jsme tam většinou nejmladší, ale mnohdy jsme se připlazili do Alberge mezi posledními. Hodně poutníků, kteří jsou omezeni časem pouť porcují a do Santiaga dojdou ve druhé nebo třetí etapě. Starší ročníky občas dávají i 900 km v kuse. Poutník je pěší, na kole, nebo na koni. Na koni jsme opravdu nikoho nepotkali. Krajina. Krajina je ve Španělsku krásná. Příroda i reliéf se mění zhruba tak po třech dnech chůze. Občas jsme měli pocit, že jdeme botanickou zahradou. Tato část Španělska není tak hustě obydlená. Mnohdy jsem šli sami a užívali si ticha. Po cestě jsme potkávali i dost opuštěných kamenných vesnic. Na jiných místech se lidé postupně vrací a staré domy si upravují nebo přestavují. Většinou v blízkosti dálnic. Tam kde mají lepší přístup. Region Galicie, je zemí potoků, vody a deště… tam jsme dostali čas od času spršku… a cesta se měnila spíš na potok…. Jídlo je ve Španělsku kvalitní chutné a za ceny cca jako u nás. Po cestě jsou obchody a bary, ve kterých si lze bez problému nakoupit. S i nicotnou znalostí španělštiny. Ostatní poutníci které znám,František Lizna, Swantje Knopf. Některé znám z novinových článků. Jako například Ladislav Lízna, kněz a poutník… v rozhovoru pro HN říká, že pouť uzdravuje. Pan doktor Zdeněk Susa, o kterém jsem se už zmínila. Vydal dvě knížky, ve kterých popisuje svoje putování. Ultreia I, Ultreia II. A nakonec moje kamarádka Swantje Knopf. Je to Němka, lékařka. Znám ji už deset let. Jsme stejně staré… šla nezávisle na mně … vyrazila dřív, ale šla ze Severu Německa a sama… nějakých 2000 km. Info: Cesta do Madridu: nízkonákladové aerolinky Click4sky. Praha Madrid. Lokální autobusy lze objednat a zakoupit po internetu. Stejně tak i ubytování na cesty. Poutnické domy Alberge. Cena za noc je od 3, 5 až 7 euro pro poutníka. V některých jsou i automatické pračky. Doporučené věci na cestu: kvalitní pohorky, plastové boty do sprchy, ale i na pochůzky po městě na přezutí, chodecké hůlky, 2 trička s dlouhym rukávem, 1 tričko s krátkým, 3x ponožky a spodní prádlo, softshelová mikina, kalhoty na cestu /lehké a rychle schnoucí/, leginy – možné jako vrstva nebo alternativa kalhot, pláštěnka, bunda – odolná proti větru, šátek nebo kšiltovka, sluneční brýle, lékárnička, peníze, pojištění. A další…. Jestli batoh i s malou svačinou a trochou vody přesáhne 8 kg, tak přebalit!! Nutný je batoh s dobrými zády. Jak já udržuji svoji kondici ?…Je dobré mít motivaci, pak je člověk mnohem více důsledný. Ať už se jedná o aktivity jako pěší turistika, cykloturistika… ideálně s fixním termínem….Další dobrá motivace, je odstranění zdravotních problémů. Například bolesti zad a s tím spojená větší únava. Před cestou: Cviky na pouti: Moje ranní cvičení: V leže na břiše.. Ve stoje protažení, srovnání těla… pak úklony hlavou do prava a leva, před sebe a pak ještě jednou protažení. To je tak zhruba vše…
|